Letos uplyne 60 let od podpisu tzv. Římských smluv. Na jejich základě vzniklo Evropské hospodářské společenství (EHS), předchůdce Evropské unie. Ta se dnes vlivem migrační vlny, brexitu, problémů v eurozóně a řadě dalších, otřásá v základech. V tuzemsku i ostatních členských státech sílí ochranářské hlasy, které míří na samou podstatu EU – volný pohyb zboží/služeb, kapitálu a osob.
Liberalizace mezinárodního obchodu spolu s globalizací je přitom základním stavebním kamenem nejen evropského společenství, ale celé prosperity vyspělé civilizace založené na specializované dělbě práce. Snahy omezit volnost směny, či dokonce zavést sankční opatření, bude pro všechny subjekty, kterých se týká, krokem zpět.
Sankce poškozují všechny
Před sankcemi důrazně varuje například Mezinárodní obchodní komora se sídlem v Paříži. „Sankce jsou totálně proti liberalizaci mezinárodního obchodu,“ uvedl prezident komory Peter Mihók v exkluzivním rozhovoru pro Magazín KPCG už na začátku loňského roku. Na Mezinárodní obchodní komoře přitom nehodnotí sankce vůči jednotlivým zemím, ale hodnotí je jako politický nástroj k ovlivňování ekonomik a soukromého sektoru jednotlivých zemí.
„Toto vnímáme skutečně jako velmi negativní faktor, protože podnikatelský sektor rozvíjí svoje aktivity, do kterých investuje svoje zdroje. A náhle bez jakéhokoli důvodu, kromě politického, zjistí, že investoval zbytečně. Zjistí, že na to, co investoval do marketingu, rozvoje obchodních spojení, a tak dále, že na to může zapomenout, protože se zavedly sankce. A je jedno, vůči které zemi se zavedou,“
řekl Mihók s tím, že jediný byznys, kde mohou být sankce ospravedlnitelné, je zbrojní průmysl. Ten už sám o sobě má politickou dimenzi.
„Ale určitě se politické sankce nemají dotýkat jablek, ani banánů, ani textilu, ani ničeho jiného, neboť to je totální nesmyls,“ dodal. A ještě jedna věc podle Mihóka absolutně platí, pod kterou je ochotný se podepsat, a to že zatím žádné sankce nesplnily svůj cíl. „Navíc vždy poškodily jednu i druhou stranu. Ta škoda nejde vždy jen na tu jednu stranu, proti které jsou sankce namířené, vždy tu škodu pocítí obě strany,“ uzavřel prezident Mezinárodní obchodní komory.
Exportní republika
Každý z nás je globálním podnikatelem, kterého se omezení liberalizace mezinárodního obchodu dotkne. Česká republika je primárně exportní zemí a na vývozu, zejména do Německa, je do značné míry závislá. A to natolik, že ji podle některých ekonomů lze považovat za 17. spolkovou zemi SRN.
V tomto kontextu lze zpochybnit například i kurzový závazek ČNB ve snaze zajistit cenovou stabilitu. Podle ekonomky Marie Marvanové je nutné si uvědomit, že účinnost měnových nástrojů, jakými je třeba oslabování kurzu domácí měny vůči euru (nebo jiné, v mezinárodním obchodě frekventované měně), je v podstatě neměřitelná.
„Vzhledem k tomu, že naše ekonomika je zaměřena převážně na export do Německa, a to prostřednictvím velké řady dceřiných společností německých firem u nás, lze předpokládat, že tyto dceřiné firmy fakturují především v eurech a měnový kurz koruny je vůbec nezajímá,“ vysvětlila Marvanová, podle které tak politika slabé koruny byla víceméně zbytečná.
Nejnovější snahy evropských politiků, včetně českého ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, směřují na omezení volného pohybu osob. Politické proklamace mají ochranářský základ a souvisí pochopitelně s aktuální imigrační vlnou. Navrhovaná opatření však nelze přijmout jednostranně, fungují stejně jako sankce. Při současné situaci na trhu práce, která je celoevropským fenoménem, by se negativně promítly i do výkonnosti tuzemských firem.
Češi jsou pro zaměstnávání cizinců
Češi jsou přitom v otázce zaměstnávání cizinců liberální, jak zjistila HPCG ve svém pravidelném průzkumu mezi členy rodiny Český Goodwill. Více než dvě třetiny (67,9 %) podnikatelů vyjádřilo názor, že když se jedná o kvalitní a pracovité zaměstnance, pak na zemi původu nezáleží. Naopak, v současné situaci na trhu práce s radostí uvítají kohokoli, kdo má skutečný zájem pracovat nejlépe, jak dokáže.
Řada z nich má už má bohaté zkušenosti s cizinci. Jaroslav Šašek, majitel transportní společnosti JASA je hodnotí jako kladné a oboustranně výhodné. Také Bohuslava Hajšmanová z neziskové organizace Domovinka vzpomněla dobrou zkušenost, když jednou zaměstnali zdravotní sestru z Ukrajiny.
Pozitivní zkušenosti se specialisty potvrdil i ředitel brněnské firmy Flowmon Networks Rostislav Vocilka. Ale také švadleny z Mongolska, které mají velkou komunitu v Táboře, pracují dobře. „S jejich přístupem k práci jsme velmi spokojeni,“ uvedla Petra Plemlová, majitelka firmy unuodesign, a dodala: „Vzhledem k tomu, že zájem o tento obor klesá, počítáme, že i v budoucnu budeme tyto zaměstnance zaměstnávat a aktivně je i vyhledávat v jejich rodné zemi.“
Samozřejmě ne v každém provozu lze cizince jednoduše zaměstnat. „V naší neziskovce je důležitá znalost češtiny,“ vysvětlila Lucie Marková, ředitelka organizace DEBRA ČR s tím, že pokud by cizinec tuto podmínku splňoval, byl pracovitý a kvalitní, nemá s jeho zaměstnáním problém.
Další desetina respondentů se vyjádřila, že nevidí problém v zaměstnávání osob ze zemí EU, ale současně se domnívá, že imigranty ze třetích zemí bychom zaměstnávat neměli. Ve své firmě totiž preferují naší mentalitu.
Pouze ve výjimečných případech
Zbývající pětina účastníků průzkumu (21,4 %) raději v pozici svých zaměstnanců vidí občany ČR. Cizince bychom podle nich měli zaměstnávat pouze ve výjimečných případech, například když není dostatek pracovních sil.
A taková je právě realita všedních dní. Firmy čelí nedostatku pracovních sil, ať už se jedná o specializované nebo méně kvalifikované profese. Ani zvyšování nabízených odměn za práci nemá valný vliv, na trhu povětšinou zůstali pouze lidé, kteří pracovat nechtějí. Hlavním řešením, které je tak nasnadě, je další snižování překážek a liberalizace mezinárodních vztahů, nejen v rámci Evropské unie, která je
Comments