Podnikání je poslání, při kterém je potřeba každý den překonávat nové překážky. Přestože o tom někteří občas zapochybují, většina podnikatelů je přesvědčena, že má smysl podnikat odpovědně a s dlouhodobou vizí. Vyplynulo to z průzkumu, který v provedla HPCG.
Jejich morální integrita pomáhá podnikatelům vytrvat ve snaze podnikat čestně a budovat hodnoty, které jsou základem pro spokojené fungování celé společnosti. To
je jedním z důvodů, proč ocenění Český Goodwill hledá morální vzory právě mezi podnikateli. Ale jak nejlépe tyto hodnoty sdílet a předávat dál?
Ve firemní praxi je odpovědností podnikatele, majitele společnosti či šéfa vytvářet firemní kulturu takovou, ve které negativa tlumena a naopak pozitivní hodnoty posilovány a sdíleny. Odpovědnost je to o to větší, že přitom působí na svém zaměstnance, obchodní partnery a další osoby, a svým jednáním je ovlivňuje a inspiruje.
To si čeští podnikatelé uvědomují, stejně jako skutečnost, že „ryba musí smrdět od hlavy“. V rámci průzkumu se téměř polovina (45 %) dotázaných vyjádřila, že dbá na to, aby všichni zaměstnanci zastávali stejné hodnoty jako majitel a firma tak fungovala jako homogenní celek. Dalších 36 % respondentů se snaží spolu s ostatním manažery ve firmě jít svým podřízeným příkladem.
„Každý ze zaměstnanců je již dospělým člověkem, kterého lze dál utvářet k obrazu mému, když mu budu dobrým příkladem,“ domnívá se Vladimír Vancl, majitel společnosti Kolovrat ČM. Pouze jeden respondent se domnívá, že hodnoty a postoje zaměstnanců již nelze dále ovlivňovat. V rámci interní komunikace využívá drtivá většina (90 %) podnikatelů nejčastěji pravidelná osobní setkání a rozhovory
se zaměstnanci. Naopak firemní časopisy a tzv. newslettery nejsou v českých firmách příliš rozšířené. Skoro 63 % dotázaných uvedlo, že je nepoužívá nikdy a dalších téměř
13 % pouze výjimečně.
Přitom při zohlednění specifik konkrétní firmy mohou být tyto formy interní komunikace velmi účinným nástrojem sdílení důležitých hodnot. Podobně jako různé firemní večírky, teambuildingové akce či společné „helping days“, které pravidelně využívá pouze necelá čtvrtina (24 %) účastníků výzkumu, ostatní je využívají jen občas, výjimečně nebo dokonce nikdy.