Na stránkách Magazínu KPCG se čtenáři setkali s bezpočtem rozhovorů s finalisty ocenění Český Goodwill. To je primární snahou a předsevzetím pořadatele. Sám zůstává v pozadí, až – slovy některých členů rodiny ČG – vlastně ‚kovářova kobyla chodí bosa‘. U příležitosti 10. narozenin firmových oscarů jsme tedy exkluzivně pro vás vyzpovídali Petra Hlavatého, zakladatele skupiny HPCG, která za projektem stojí.
Cíle projektu jsou inspirace a motivace podnikatelů, těch zkušených, začínajících i potenciálně budoucích, a edukace široké veřejnosti o tom, co obnáší skutečné podnikatelské řemeslo, a že podnikatelé jsou také „jen“ lidé z masa a kostí, kteří ale mají odvahu plnit si své sny.
Tyto cíle se pořadatel projektu Český Goodwill snaží naplňovat především prostřednictvím podnikatelských příběhů finalistů a držitelů firmových oscarů. Na jejich vyzdvihování soustředí veškerou energii a sám většinou stojí v pozadí. Podle slov některých členů rodiny ČG tak vlastně ‚kovářova kobyla chodí bosa‘. U příležitosti 10. narozenin firmových oscarů jsme exkluzivně pro vás vyzpovídali Petra Hlavatého, zakladatele skupiny HPCG, která za projektem stojí.
Proč jste se rozhodli založit projekt ČG?
Nechci se opakovat, již sem to říkal nesčetněkrát, ale ve zkratce nám vadilo v letech 2011-12, kdy v Česku vrcholila ekonomická a morální krize, jaké hodnoty jsou nebo lépe řečeno nejsou oceňovány a jak negativně je nahlíženo na ty, co něco dokázali vlastní hlavou, pílí, odhodláním a zodpovědností. V podnikatelské sféře se myslím mnoho zjemnilo k lepšímu, v občanské společnosti a politické kultuře zejména jsme bohužel ještě stále vývojově na jednom z nejnižších stupňů. Poslední dvě vlády nám bohužel vývoj významně zpomalily a pokřivily.
Co pro Vás ČG osobně znamená?
10 let života, starostí, stresu, radostí, zážitků a mnoho nových vztahů – mnohdy i vyloženě přátelských.
A vzpomenete si na úplně první setkání s „Českým Goodwillem“? Jaké vzpomínky se Vám vybaví?
Seděli jsme v létě roku 2012 večer s mou manželkou Lenkou u nás doma na terase a přemýšleli, jak světu ukázat, jak úžasné klienty máme, kteří si zaslouží uznání, a jak docílit toho, aby ve večerních zprávách neslučovali podvodníky s podnikateli. Pak následovala řada schůzek s našimi partnery např. Deník tehdy ještě Vltava-Labe-Media, s X Production nebo i se Zdeňkem Podhůrským, mnoho vysvětlování atp. A pak to přišlo: 10. října 2013 – předali jsme prvních pět cen a bylo rozhodnuto, že pokračujeme.
10 let je dlouhá doba, jak se za tu dobu změnila vaše firma, případně obor?
Jsme na počet lidí v týmu menší, celkově ale efektivnější, více digitalizovaní a samozřejmě o nesčetně zkušeností bohatší. Marketing se změnil velmi, poradenství v řízení podniku méně. Stále platí pravdivé rčení „ryba smrdí od hlavy“ a dokud hlava nechce sama akceptovat změny, tak je jedno, jaké nástroje a technologie nasadíte.
A co Vy, je nějaký posun ve vašem životě (kromě toho, že jsme všichni zestárli)?
Asi lépe vařím a řídím. To jsou mé dvě největší vášně, které postupně nevědomě zdokonaluji. Asi méně cestuji, spíš už jen z donucení pracovně nebo za závody, resp. na lyže. Vrásek a šedých vlasů mám mnohem více, vážím pořád stejně a už neumím vypít nekvalitní víno, to je hold daň za zkušenost.
Jak vnímáte aktuální situaci (válka, energetická krize, covid…)?
Asi jako všichni. Radost z toho rozhodně nemáme, ale máme dvě zásadní výhody. Vždy jsem podnikal s vizí, že když bude nejhůř, tak zaklapnu notebook a jsem volný. Do jisté míry to platí stále, nemáme skladové zásoby, nemáme úvěry na výrobní linky atp. Veškerý majetek je poměrně likvidní. Dokonce i kanceláře jsme už před lety outsourcovali.
Druhou výhodou je, že jsme současný stav, i když ne v tak černých barvách, dlouho předvídali, a dokonce naše klienty i čtenáře Magazínu KPCG opakovaně varovali. Už v roce 2018 jsme upozorňovali na přicházející krizi, loni jsme predikovali dvoucifernou inflaci atp. Tyto trendy nejsou jen jevem covidu nebo ruské války, tyto faktory jen vývoj akcelerovaly a umocnily.
Další vývoj může mít dvě východiska. Varianta optimistická povede k uklidnění situace, inflace bude nadále klesat a ceny energií se stabilizují. Pak by se dalo očekávat oživení ekonomiky na jaře 2023. Svou roli v tom také sehrají různé fanatické pseudo ekologické spolky a jejich schopnost prosazování pro ekonomiku EU sebevražedných požadavků.
Varianta druhá je samozřejmě méně optimistická, a kromě apokalyptických scénářů, které věřím mají mizivé procento pravděpodobnosti naplnění, bude současná krize pokračovat ještě další rok až dva. Evropa se propadne do hluboké recese, kterou prohloubí vlna přistěhovalectví a nacionalizmu. Pak se obávám velkých strukturálních změn až na úroveň rozpadu EU a změn společenského uspořádání. Dovolím si tvrdit, že budeme i svědky občanských nepokojů a dalších válek v Evropě, zejména Balkánu, i mimo ni.
Upřímně jsme v takové situaci, že Evropa nebude ani v jednom případě vítězem. Tím bude Čína, pravděpodobně Turecko a samozřejmě USA. Rusko se do role loosera opět dobrovolně dostalo samo už v březnu tohoto roku a domnívám se, že v této pozici setrvá minimálně další dvě dekády. Velkým otazníkem je, zda se nerozpadne na přibližně dvacet menších enkláv, z nichž asi deset bude mít jaderný arsenál, a to včetně těch, kde bude vládnou islám. To pak bude potenciální problém pro celý svět.
Co byste popřál firmovým oscarů – projektu samotnému a/nebo oceněným firmám/finalistům, do dalších 10 let?
Buďme rádi, jak krásné životy žijeme, a když zchudneme, stále se máme lépe než většina světové populace. Období předchozích tří dekád růstu a svobody, které jsme zažili, jsou v lidských dějinách něčím výjimečným. Do dalších deseti let přeji firmovýcm oscarům – ocenění i oceněným – ať se jim daří v jakékoli podobě co nejlépe a zůstávají věrní hodnotám, kvůli kterým vznikli, resp. byli nominováni.
Zdroj: Magazín KPCG