Po zhruba osmnácti měsících se zdá, že se západnímu světu podaří vypořádat se s koronavirovou krizí. Alespoň do té míry, aby znovu neparalyzovala národní hospodářství v důsledku tzv. tvrdých lockdownů. Namísto úlevy však přichází nová realita, které musí lidé a firmy čelit: trh se aktuálně potýká s bezprecedentním nedostatkem všeho. Potvrzují to i členové rodiny Český Goodwill – finalisté ocenění pro firmy, kterých si lidé váží – které jsme požádali o komentáře k tématu.
Někde se situace nezměnila, protože byla kritická už před covidem. Příkladem je trh práce. „Je akutní nedostatek kvalifikované pracovní síly. Covid tomu zatím nepomohl, ač jsem doufal ve změnu,“ řekl Jiří Borovka, spolutvůrce Konceptu LANNA. Navíc chuť pracovat je podle něj dnes spíše výjimkou než pravidlem. Podobné je to v odvětví logistiky. „Nedostatek pracovní síly je limitou českého hospodářství. Bohužel, government to zatím nepochopil, a je naopak brzdou při snaze o legální zaměstnávání cizinců. A to se nám všem může velmi vymstít,“ zhodnotil zakladatel společnosti JIPOCAR Petr Prokop, který jako jedinou cestu – tam, kde to jde – vidí automatizaci.
V dalších oborech, například v zemědělství a prvovýrobě, se čeká, co přinesou další měsíce. „Zatím jsme v pohodě, ale uvidíme po žních, jaká bude úroda,“ vysvětlil Jiří Kryštofek ml. za Mlýn Oudoleň.
Jinde přinesla první vlna pandemie záblesk naděje. „Spousta lidí byla v první vlně ráda, že může být doma, a vyklidila si šatníky, půdy a sklepy. A diakonie měla více materiálu,“ zavzpomínal Pavel Hendrichovský, ředitel sociálního družstva Diakonie Broumov. „Jakmile ale přišla druhá vlna, lidé už neměli co třídit. Měli šatník uklizený. Navíc, když nenakupovali nové oblečení, tak neměli potřebu skříně vyprazdňovat,“ dodal zklamaně, protože výsledkem je, že ve srovnání s předchozím rokem nyní mají o dvacet až třicet procent méně materiálu. Druhá věc podle Hendrichovského je, že kvalita materiálu je zhruba o patnáct procent horší.
Tlak na zvyšování zásob
Firmám se osvědčuje sázka na vlastní zdroje a zásoby. „Naší nespornou výhodou je to, že základní surovinu pro výrobu cihel, tedy cihlářskou hlínu, máme z vlastních zdrojů,“ uvedl ředitel společnosti HELUZ Jan Smola. Díky tomu řeší jen dílčí komponenty: „Ty jsme si v dostatečném množství již dokázali zajistit. Bohužel však za výrazně vyšší ceny, což se bude muset v budoucích cenách nesporně projevit. A to také proto, že kromě aktuálně nedostatkových komponent bojujeme i s neustále rostoucí cenou energií a práce.“
Podobnou zkušenost má i tradiční výrobce pianin a klavírů PETROF. „Ano, to mohu jen potvrdit. Nás se tato skutečnost dotýká především v nedostatku laku (polyester, vysoký lesk). V ostatních materiálech včetně dřeva jsme předzásobeni,“ řekla prezidentka skupiny Zuzana Petrofová, podle níž záleží na tom, jak dlouho situace potrvá.
Komplikace se zabezpečením surovin popsal také Tomáš Vojtěch, majitel firmy na výrobu palet FLEXIPAL: „Nakupujeme kulatinu, řezivo, hřebíky atd. a vše je absolutně nedostatkové. Ceny se mění u dřeva již každý týden a u železa je platnost cen maximálně jeden den.“ V posledních týdnech prý zdražování nabírá větší dynamiku a ceny rostou o více jak desítky procent měsíčně. Proto se – i když to zpočátku nebylo jednoduché rozhodování – rozhodli riskovat a začít masivně investovat. „Koupili jsme další větší průmyslový areál a intenzivně nakupujeme surovinu do zásoby. Rozhodli jsme se být co nejvíce samostatní ve výrobní řetězci, tzn. že jsme nakoupili další výrobní technologie a několik kusů dopravní techniky, abychom byli schopni ovlivnit celý výrobní řetězec od vývozu kulatiny z lesa až po dodání našich výrobků klientovi,“ přiblížil Vojtěch kroky, které FLEXIPAL podnikl podle zásady, že ‚v této bláznivé době je lepší mít dluhy než peníze na kontech‘.
Peněžní prostředky investuje především do zásob také olomoucká společnost LORIKA CZ. „U většiny našich dodavatelů došlo za posledních šest měsíců k výraznému růstu cen, které by měly být platné i ve 3. čtvrtletí 2021. Další vývoj cen si netroufnu predikovat. Kromě zdražení dopravy dochází i k jejímu výraznému zpožďování, což je důvodem navyšování naší skladové zásoby produktů dovážených především z Asie,“ uvedl Miroslav Krištof, spolumajitel firmy. Přes veškerou snahu však už došlo i na omezení nabídky. „V současné době jsme vyřadili z naší nabídky některé utěrky, které obsahují velký poměr plastů a jejich cena přesáhla úroveň, kterou jsou zákazníci ochotni akceptovat,“ doplnil Krištof s tím, že podobné je to i u rukavic, kdy nedostatek nitrilu vedl ke zvýšení cen o více než 200 %.
Inflační realita a očekávání
Podnikatelé se shodují, že je to celé je teprve začátek. „Předražená doprava, mnohonásobně vyšší ceny materiálu, nízká nezaměstnanost a bohužel i momentální neochota lidí pracovat, s sebou ještě přinesou mnoho dopadů do ekonomiky. Toto vše se zákonitě musí promítnout do spotřebitelských cen,“ popsala Zuzana Petrofová. Inflace je zcela patrná také v oboru, kde působí diakonie Pavla Hendrichovského: „Problematická je také rostoucí minimální a s ní i zaručená mzda, která výrazně zvyšuje naše náklady.“
Jak už zaznělo od Tomáše Vojtěcha, výrobci Flexipal se všechny suroviny za posledních pět měsíců zdražily o více jak 100 %. „Zatím nemáme žádné signály z trhu o stabilizaci, spíše naopak. Dle mého osobního názoru je to otázka měsíců, kdy se toto drastické zdražení projeví ve spotřebitelských cenách v podobné úrovni,“ dodal Vojtěch.
Inflace měřená spotřebním košem (HICP) meziročně roste (3/21: 2,3 %, 4/21: 3,1 %), Ministerstvo financí přitom pro letošní rok očekává její průměrnou míru 2,5 %. Méně často se už hovoří o indexu cen průmyslových výrobců, kde ceny meziročně stouply nejvíce za posledních deset let (3/21: 3,3 %, 4/21: 4,6 %), přičemž tyto změny se dříve či později promítnou i do spotřebitelských cen.
Zvyšování cenové hladiny predikuje i výrobce cihel HELUZ. Slovy jeho ředitele Jana Smoly to ostatně šlo předpokládat již před covidovou krizí, když jsme byli svědky toho, jak se růst mezd především ve veřejném sektoru takříkajíc utrhl ze řetězu. Samotné zvyšování cenové hladiny podle něj nemusí ještě nic zásadního znamenat, důležité je, aby tomu odpovídala i příjmová strana. Aby se nesnižovala kupní síla spotřebitelů, a nebrzdila se tak ekonomika.
„Jsem pevně přesvědčen, že tržní hospodářství si s tím poradit dokáže, problém spatřuji spíše v situaci, kdy nepřiměřeně rostou příjmy tam, kde to není vyváženo zvyšováním efektivity práce, anebo když se stát snaží zvyšovat celkové daňové zatížení s cílem takto získané prostředky znovu přerozdělovat a většinou dosti neefektivně,“ vyjádřil své obavy Smola.
Vyšší ceny nejsou strašákem ani pro kavárníka Jiřího Borovku, naopak: „Očekávám a přeji si zvýšení cen produktů a služeb v gastronomii, které se přiblíží západu. To by umožnilo zvýšení ohodnocení práce – kvalifikovaný a pracovitý personál. Možná i více klidu do tohoto oboru podnikatelům, lepší a kvalitnější služby.“
O tom, že ceny ještě nějakou dobu porostou je přesvědčen i mlynář Jiří Kryštofek ml.: „Ale předpokládám, že ekonomika se vrátí do růstu jako před dobou covidu a vše se vyrovná, nebo dokonce zvedne a budeme se mít minimálně všichni dobře.“
Investice jako ochrana
Naopak Petr Prokop si myslí, že inflace zřejmě bude silnější, než na co jsme byli v posledních letech zvyklí. A jaká opatření podnikl, aby před vysokou inflací ochránil svá aktiva? „Co se týká mých osobních opatření proti, já nejsem stádový typ, nedělám většinou to, co ostatní. Takže v podstatě nedělám vůbec nic jinak, než že se normálně starám,“ uvedl s tím, že smysluplně investovat podle něj znamená, že se tomu člověk skutečně osobně věnuje. „Neb pečení holubi do pusy nelétají,“ dodal Prokop.
Vedle investic do zásob, technologií a výrobních řetězců, podnikatelé investují i do dalších instrumentů a s investicemi neotálejí. „Čekají akorát lidi na vlak, my nečekáme na nic,“ odpověděl s vtipem Jiří Borovka, který s bratrem investoval do realit, do rekonstrukce a modernizace firemního majetku. „Bankovnímu sektoru spíše nedůvěřujeme. Spoléháme se na vlastní zkušenosti a intuici pro investice. Z toho pramení i ostražitost při úvěrování – co neumíme pokrýt v případě krize likviditou vlastního majetku, na to si nepůjčíme.“
Český podnikatel s vietnamskými kořeny Nguyen Manh Tung s kolegy investoval například do nových projektů: „Naše firma Investman chystá crowd-funding, jelikož už si můžeme dovolit ukázat klientům naše zkušenosti, kam jsme sami investovali a oni můžou s námi.“ Další alternativní investice zkouší především mladší generace. „Abych byl upřímný, tak nějaká investice do kryptoměn u mě proběhla,“ prozradil Jiří Kryštofek ml. Pro podnikatele tzv. „ze staré školy“ je to často těžko představitelné. „Kryptoměny přímo nesnáším, nemám z toho dobrý pocit,“ vyjádřil svůj postoj Petr Prokop.
Zdroj: KPCG