Otázka tzv. nástupnictví v českém prostředí rezonuje již řadu let a její aktuálnost stále vzrůstá. Téměř třicet let od revoluce, krátce po níž začaly vznikat první soukromé podniky, je velká řada z nich stále v původních rukách. V rukách majitelů, pro něž se vžilo označení „otcové – zakladatelé“ a jejichž věk se většinou přehoupl přes 55 let.
Na zklidnění pracovního tempa nebo dokonce na zasloužený odpočinek ale může pomýšlet jen pár vyvolených. Většina stále přemýšlí, jak svou firmu zabezpečit, aby úspěšně fungovala i poté, co její zakladatelé ustoupí do pozadí. Zde klíčovou roli hrají dva aspekty.
Firmu na váš odchod dobře připravte
Zaprvé, zda je firma skutečně postavená tak, že může fungovat samostatně. „Velké množství firem od začátku až dodnes funguje jako ‚firma jednoho muže‘,“ vysvětluje Petr Hlavatý zakládající partner společnosti ISO Consulting, která se zabývá poradenstvím v řízení podniku. „S trochou nadsázky lze říct, že majitel zde obvykle rozhoduje o všem, od nákupu toaletního papíru, přes výběr nových zaměstnanců, až po rozvoj byznysu. Bez jeho požehnání neudělají zaměstnanci de facto žádné rozhodnutí,“ dodává Hlavatý. Komplikace podle něj nastávají už v okamžiku, kdy majitel například onemocní, natož aby se z firmy vzdálil na delší dobu nebo dokonce na trvalo.
Problém ale nebývá primárně na straně zaměstnanců, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jedná se o firemní kulturu pěstovanou dlouhá léta. „Pokud chci mít samostatné a zodpovědné zaměstnance, musím jim dát příležitost a v samostatnosti je také podporovat a povzbuzovat,“ dodává Petr Hlavatý s tím, že takový prostor by měl být přirozenou součástí firemního ducha. Jinak se zaměstnanci bojí nést odpovědnost za své činy, protože k tomu nikdy nebyli vedeni, a také se často obávají reakce majitele, který by danou situaci s velkou mírou pravděpodobnosti řešil jinak.
Strategie firmy není jen dokument pro dokument, ale velmi účinný nástroj efektivního rozvoje.
Dalším faktorem bývají chybějící informace, na jejichž základě by mohli zaměstnanci činit kvalifikovaná a správná rozhodnutí. „Mnoho podnikatelů nosí plány a klíčové informace jen ve své hlavě a se svými kolegy o nich diskutuje pouze okrajově nebo vůbec,“ uvádí Hlavatý zkušenosti, které podle něj komplikují fungování firmy ve více ohledech. „Především je v takové situaci obtížné, aby všichni ve firmě takzvaně „táhli za jeden provaz“, když vlastně nevědí, který provaz je ten správný. To pochopitelně negativně ovlivňuje efektivnost celé firmy,“ objasňuje.
Pro to, aby firma mohla fungovat samostatně, je potřeba mít vhodně nastavené firemní procesy a kontrolní mechanismy. Základním předpokladem je jasně formulovaná strategie firmy, se kterou majitel seznámí i své zaměstnance a srozumitelně jim ji vysvětlí.
Komu vaši firmu svěřit?
V okamžiku, kdy výše uvedené máte vyřešené, je správný čas přistoupit k otázce, jakým způsobem s firmou naložit dál. Možností je celá řada, stačí si vybrat tu, která bude nejlépe naplňovat vaše představy. Přirozeně se nabízí poohlédnout se po vhodném nástupci nejprve v rodině. Pokud máte děti, které se ale podle vašeho názoru na roli vašeho pokračovatele nebo do byznysu obecně nehodí, zkuste rozhlédnout šířeji – mezi synovce a neteře nebo dokonce vnoučata. Možná v některém z nich odhalíte skrytý talent, který stojí za to podpořit a například vydržet být ještě pár let aktivní, pokud vnoučata dosud nedorostla do potřebného věku. „Stále častěji od klientů slýcháme, že jejich děti, které poslali v době největšího rozkvětu studovat na prestižní školy do zahraničí, teď budují vlastní kariéru ve velkých mezinárodních společnostech. A tu se jim nechce opustit kvůli firmě svých rodičů, protože to považují za změnu k horšímu,“ říká Petr Hlavatý.
V takovém případě je nasnadě zapátrat uvnitř vlastní firmy. Pokud jste firmu budovali systematicky vychovávali si postupně svého nástupce, máte vyhráno. Jestli tomu tak není, ještě nemusíte propadat panice. Při pečlivém pohledu na lidi ve vaší firmě možná zjistíte, že by váš managment nebo alespoň jeden schopný zaměstnanec mohli mít ambice, sílu a schopnosti vaši firmu jednu převzít.
Rodina a vlastní zaměstnanci, případně schopný zaměstnanec konkurence, bývají variantou první volby.
Anebo se poohlédněte u konkurence, zda schopného manažera, který by vás potenciálně mohl v řízení firmy nahradit, neobjevíte právě tam. Pak si spolu nastavte efektivní systém řízení, reportingu a kontrolní mechanismus, který vám dá potřebnou míru jistoty, že vaše firma pokračuje v rozvoji směrem, který je shodný s vaší představou, a poté už můžete nechat pracovat mladší. „Toto řešení nebývá otázkou několika měsíců, ale zpravidla lze uvažovat nižší jednotky let,“ přibližuje Hlavatý časový horizont, kdy se můžete těšit, že začnete sklízet zasloužené plody vaší práce.
Další variantou je prodej firmy tzv. „třetí straně“. Zájem o koupi může mít váš konkurent, protože je to pro něj cesta, jak rychle získá váš tržní podíl, výrobní kapacitu, případně know-how. Osud vaší vlastní firmy pak může být dvojí: buď ji nový majitel zařadí do své obchodní struktury a bude ji dál rozvíjet, nebo si ponechá jen vybraná aktiva a firmu zlikviduje.
„Když hovoříme o prodeji třetí straně, pak uvažujeme také různé investiční fondy. Těch existuje mnoho variant a celkově představují zajímavé příležitosti,“ doplňuje výčet možností, jak firmu zabezpečit po vašem odchodu, Petr Hlavatý. Zajímat vás pak budou spíš strategičtí investoři nežli čistě finanční. Zralá, úspěšná firma může být předmětem zájmu pro tzv. private equity fondy, naopak mladé firmy, které mají potenciál budoucího rozvoje, budou spíš atraktivní pro tzv. venture capital fondy. Rozdíl v přístupu obou typů fondů je především v rizikovosti investice a s ní spojeným očekávaným výnosem.
Zájem o koupi mohou mít také strategičtí investoři, kteří hledají nové příležitosti.
Fondy se liší svou investiční strategií (může být definována velikostí, odvětvím, regionálně atd.), investičním horizontem (některé mají definován krátkodobý do 5 let, jiné počítají s 10letou i delší dobou, po jakou si vaši firmu ponechají před tím, než ji prodají dál). Některé se soustředí na nákup firem, které mohou restrukturalizovat, aby zlepšili jejich efektivnost a celkovou kondici, a poté je se ziskem prodat, jiné si firmu mohou nechat jako dlouhodobou investici.
Co se dlouhodobého rozvoje firmy týká, možností jsou také tzv. search fondy. „Jedná se o novinku na českém trhu a podstatou je, že tento fond koupí jednu konkrétní firmu a poté zanikne,“ přibližuje Petr Hlavatý s tím, že zakladateli jsou mladí manažeři se zkušenostmi ze zahraničních škol a firem, kteří chtějí mít vlastní firmu, ale nechtějí ztrácet čas jejím zakládáním a budováním od nuly. Tito investoři tvoří vlastní manažerský tým, který firmu převezme a bude ji řídit. Shodný model využívají i další typy fondů, jiné požadují, aby firma měla silné manažerské zabezpečení před tím, než ji koupí. Různit se může i vaše role – podíl, funkce, kontrolní úloha nebo role mentora – pokud se své firmy nebudete chtít vzdát úplně.
Podnikatelé, kteří o prodeji firmy nechtějí ani slyšet, mají ještě dvě možnosti. Relativně rizikovější je ta nedělat nic a čekat, jak se věci samy vyvinou. Někdy to může být dobrá strategie, většinou však štěstí přeje připraveným. Poslední variantou je firmu jednoduše zavřít. Zlikvidovat, rozprodat majetek a doufat, že až se vypořádají nároky státu, vyplatí odstupné zaměstnancům a další nebytné poplatky, zbyde dost prostředků na poklidné prožití podzimu života. S velkou pravděpodobností ale majitel v takovém případě přijde o goodwill své firmy, který převážnou část života budoval.
Pokud si nejste jistí, která z uvedených možností by byla ta pravá právě pro vás, nebo jednoduše nechcete pobíhat po trhu a nabízet prodej své firmy naslepo, můžete se obrátit na profesionální konzultanty, kteří vám v tomto ohledu poskytnou kompletní servis. „S klientem si sedneme a detailně probereme jeho představy o budoucnosti firmy. Následně doporučíme vhodný směr, kterým se vydat,“ vysvětluje Petr Hlavatý, jehož společnost ISO Consulting v oboru působí už deset let, a dodává to nejpodstatnější: „Klienta provedeme celým procesem předání včetně ocenění firmy.“ Za kolik je totiž zásadní otázkou při prodeji firmy a někdy není úplně jednoduché shodnout se na ceně, která odráží očekávání obou stran.
Zdroj: HPCG pro Magazín KPCG