Search

Naše koruna včera, dnes a zítra

U příležitosti 100. výročí vzniku koruny (25. února 1919) vám přinášíme krátké zamyšlení české ekonomky a dlouholeté bankéřky Marie Marvanové nad tím, co pro nás naše národní měna znamenala v historii, jak se na ni díváme dnes a jaký její osud můžeme očekávat v blízké budoucnosti.

Koruny určitě procházejí denně rukama každého z nás, někomu ve formě mincí a bankovek, někomu v té modernější a častější, kterou jsou platební karty a s tím spojené položky na účtech u peněžních ústavů a operace s nimi. Někdo koruny rád utrácí, jiný raději spoří a jsou i ti, kterým se z nejrůznějších důvodů spíše vyhýbají. Máme na ně různý názor, ale s pravděpodobností blížící se jistotě můžeme říct, že nás jejich přítomnost v peněženkách či na účtech přinejmenším těší.


Koruna v průběhu naší novodobé historie


Bude asi dobře si nejdřív stručně a „lidsky“ připomenout něco z historie naší koruny. Úmyslně mluvím o „naší koruně“ a ne o československé či české, neboť tyto přívlastky se v průběhu času měnily. Označení platidla názvem koruna bylo již od středověku dosti časté. V té době však šlo často o symbol monarchie, která mince razila (zpočátku nebyly papírové peníze běžně užívány), a tak se s nimi bylo možno setkat v několika zemích v Evropě, především ve skandinávských státech.


V našich zemích se koruna jako označení platidla objevila až po měnové reformě v roce 1892, kdy byla zavedena na území Rakousko-Uherska jako polovina do té doby užívaného zlatého. Přes oficiální zánik jednotky „jeden zlatý“ se v tomto teritoriu nostalgicky hovořilo o zlatém jako o dvou tehdejších korunách a nám do dneška z toho zbyl občas používaný pojem – řadě mladších lidí nepochopitelný – „pětka“ neboli deset korun.


Co znamená pětka? Koruna byla na území Rakousko-Uherska zavedena po měnové reformě v roce 1892 jako polovina do té doby užívaného zlatého. Přes oficiální zánik jednotky „jeden zlatý“ se nostalgicky hovořilo o zlatém jako o dvou tehdejších korunách a nám do dneška z toho zbyl občas používaný pojem – řadě mladších lidí nepochopitelný – „pětka“ neboli deset korun.

Po rozpadu Rakousko-Uherska došlo v tehdejší politické garnituře velmi brzy ke shodě na označení měny nového státu Československé republiky názvem koruna. V této souvislosti stojí určitě za zmínku, že Československá koruna byla ustavena zákonem č. 84 z 25. února 1919, na jehož základě došlo ke stažení a okolkování rakousko-uherských bankovek a jejich postupné výměně za československé státovky.


Prvním papírovým platidlem nového státu byla 100korunová státovka z 15. dubna 1919. Prvními mincemi byly 20haléř a 50haléř s ročníkem ražby 1921 vydané v únoru 1922. První korunová mince byla do oběhu uvolněna také v roce 1922. První skutečnou československou bankovkou (nikoli státovkou) byla 20koruna s datem 1. října 1926, ale do oběhu se dostala až v březnu 1927.


Na vysvětlenou je potřeba dodat, že rozdíl mezi státovkou a bankovkou spočívá ve skutečnosti, která instituce za příslušné platidlo vydané do oběhu ručí. V případě státovky to je sám stát, v případě bankovky ručí příslušná centrální banka, v našem případě tehdy Národní banka československá, která však definitivně vznikla až 21. března 1926 a svou činnost zahájila dokonce až 1. dubna 1926. Byla založena jako akciová společnost se základním jměním 4 000 000 Kč ve zlatě. Československá koruna se tehdy opírala o zlatý standard a byla považována za pevnou a kvalitní měnu.


„Koncem roku 1954 Československo přestalo být členem MMF a Světové banky, které v roce 1944 spoluzakládalo.“

Po skončení druhé světové války nastal obtížný návrat k československé koruně. 1. listopadu 1945 byla provedena měnová reforma, která byla navíc spojena se znárodněním bank a podniků podle Benešových dekretů. Po únoru 1948 pak pokračovalo znárodňování průmyslu. Další měnová reforma přišla k 1. červnu 1953. Nová československá koruna byla vyměňovaná v poměru 1:5 u částek do 300 (starých) Kčs, vyšší částky byly vyměňovány v poměru 1:50. Navíc přestalo být Československo koncem roku 1954 členem MMF a Světové banky, které v roce 1944 samo spoluzakládalo.


Název národní měny československá koruna (Kčs) kupodivu vydržel až do 8. února 1993, kdy proběhla měnová odluka, kterou československá koruna zanikla. Výměnný poměr k nástupnickým měnám byl 1:1. Staly se jimi česká koruna a slovenská koruna, kterou vystřídalo na Slovensku 1. ledna 2009 euro.


Něco o směnitelnosti koruny


Jak lidé působící v zahraničním obchodě dobře vědí, prošla naše koruna ve své historii všemi stádii směnitelnosti neboli konvertibility: za komunistického režimu byla zcela nesměnitelná, směnitelnou se postupně stávala koncem osmdesátých let (šlo o tzv. vnitřní směnitelnost), aby se počátkem devadesátých let zařadila mezi měny volně směnitelné (tzv. vnější směnitelnost). Vnější směnitelnost předpokládá, že ekonomika státu disponuje dostatečným množstvím exportovatelného zboží, což je dnešní naše situace, kdy vyvážíme převážnou část naší výroby. Dnes dobře víme, že na tento stav má velký vliv devizový kurz koruny.


Tzv. slabá koruna neboli např. více korun za euro, podporuje vývoz, výrobci raději zboží vyvážejí, než by je prodávali v tuzemsku, protože vydělají víc. Opakem je silná koruna, která vývozu z důvodu nižšího zisku brání. Asi je třeba dodat, že současný stav volné směnitelnosti koruny je jednoznačně přímým důsledkem našeho vstupu do evropského prostoru volného trhu neomezovaného cly.

Euro a naše ochota splnit závazek k jeho přijetí


Jak všichni víme a jak i z nadpisu vyplývá, nejde o to, zda euro Česká republika přijme či nikoliv, protože o tom jsme dobrovolně rozhodli a zavázali se již při našem vstupu do Evropské unie. Od té doby však probíhá permanentní střet názorů příznivců eura a jeho odpůrců. Hory argumentů pro a proti se vrší v denním i odborném tisku a čas od času probíhají ostré debaty při nejrůznějších akcích společenského i politického života.


Objektivní pozorovatel se však nemůže ubránit pocitu, že zastánci toho či onoho názoru jsou pod vlivem svého vlastního vztahu k euru či k určité výhodě, kterou by jim přijetí či nepřijetí eura mohlo poskytnout, a tak ve svém „boji za dobro pro národ“ sledují své vlastní cíle a výhody. Ale nepodezírejme každého, kdo se za svůj názor bije. Určitě je dost těch, kteří prosazují svůj názor zcela upřímně a víceméně nezištně.


Máme se na euro těšit nebo se ho obávat?


Asi by v tomto případě bylo účelné nepodléhat emocím, netěšit se a ani se nebát. Euro je měna, která nevznikla včera, jsou s ní již téměř dvacetileté zkušenosti. Přečkala nemalé problémy některých členů eurozóny i světovou krizi. Je měnou více než dvou třetin států EU, z velkých států EU nemá euro pouze odcházející Velká Británie. Podkladem eura je ekonomika 19 států s téměř 350 miliony obyvatel, zatímco koruna stojí a padá s ekonomikou desetimilionového státu. Asi už netřeba poměr obou měn dále rozebírat. Samozřejmě, že je třeba teoreticky připustit, že se může stát něco, co euro ohrozí, poškodí nebo třeba i způsobí jeho krach. Avšak pravděpodobnost, že se tak stane, je oproti možnému stejnému osudu některé z národních měn, jako je i koruna, velmi malá.


Co říct závěrem?


Především je třeba odpovědět na otázku ze začátku naší úvahy, a to je:


Jaký osud koruny můžeme očekávat v blízké budoucnosti?

Odpověď euroskeptika: Budoucnost bez eura, važme si své koruny.


Odpověď eurooptimisty: Nemusíme spěchat, ale nepropásněme vhodný čas pro jeho přijetí, a získejme tak možnost se přímo podílet na rozhodování o příštím směřování EU. Nevstoupit do eurozóny znamená pouze pasivně přihlížet tomu, co se nás týká, ale co nemůžeme svým hlasem ovlivnit.


Můj názor: Vývoj eura a eurozóny jsem se zájmem pozorovala od samého počátku. Jsem pouze občan, který má sice ekonomické vzdělání a celý aktivní život prožitý v mezinárodním obchodě, ale potřebné informace získávám jenom z veřejně dostupných zdrojů. Nicméně, problematika eura a EU vůbec mne velmi zajímá, sleduji ji a snažím se osud eura i EU trochu předvídat. Zapojuji do toho již zmiňovaný selský rozum a docházím ke stejnému názoru, jako je uveden v hořejší odpovědi eurooptimisty. Navíc beru do úvahy celkový vývoj světa, který bývá označován jako proces globalizace. Sama bych to spíš opatrně nazvala jako proces tvoření větších celků, které mají na současné přelidněné planetě větší šanci přežít. Proto bych nedoporučovala se tomuto procesu bránit, ale spíš se mu rozumně podřídit.


Autorka článku: Marie Marvanová

absolventka VŠE, bankéřka, specialistka v oblasti Trade Finance, lektorka a autorka řady odborných článků a publikací na téma Trade Finance i na další témata z oboru financí a bankovnictví.

České firmy: koruna vs. euro


Tématu eura a otázky jeho přijetí se HPCG věnujeme pravidelně. Naposledy před rokem jsme přinesli podrobný rozbor v návaznosti na akci Ekonomické fórum: Vize ČR 2025, kterou jsme pořádali v říjnu 2017 a na které k tématu za Ministerstvo financí hovořila Milena Hrdinková. V Magazínu KPCG jaro-léto 2018 jsme rovněž přinesli výsledky průzkumu HPCG pořádaného v roce 2017 mezi finalisty ocenění Český Goodwill.


V meziročním srovnání z nich byl patrný posun ochoty podnikatelů k přijetí eura. Jednoznačně pro přijetí bylo v roce 2017 12 % respondentů, zatímco v roce 2016 to bylo pouze 5 %. Převážná část dotázaných se však vyjádřila v neprospěch přijetí eura (71 % v roce 2016, resp. 65 % v roce 2017).


Navzdory tomu je ale skutečností, že euro je již běžnou součástí firemního života. Podle údajů České národní banky už přes 20 % úhrad mezi firemní klientelou probíhá právě v eurech. Vzrůstající podíl plateb v eurech potvrzují i komerční banky, a to zejména od konce kurzových intervencí ČNB.


Podle čerstvého průzkumu Hospodářské komory ČR pošle více než desetina firem svým českým dodavatelům více úhrad v eurech než v korunách. Přitom zde platí přímá úměra mezi podílem plateb v eurech a velikostí firmy. V segmentu nejmenších firem (do 10 zaměstnanců) platí skoro 75 % svým dodavatelům výhradně v korunách.


Z šetření HK dále vyplývá, že nejčastější jsou eurové úhrady ve zpracovatelském průmyslu. V sektoru, který je pro českou ekonomiku klíčový, platí dodavatelské faktury v eurech 85 % firem. „Platby v eurech upřednostňují velcí hráči a exportéři, což je vzhledem ke skladbě průmyslu ČR, zejména zastoupení automotive, pochopitelné. Slouží jako nástroj zajištění kurzového rizika – přijímám eura, vydávám eura a kurzový rozdíl neřeším – nebo jeho přesun na dodavatele, což není výjimečné v obchodním vztahu firem rozdílných velikostí,“ vysvětlila Lenka Hlavatá, výkonná ředitelka HPCG.


Zdroj: HPCG, Magazín KPCG // Foto: pixabay.com


#ekonomika #finance #podnikani

SÍDLO & KANCELÁŘ

ČESKÁ REPUBLIKA

 

ISO Consulting s.r.o.

Revoluční 7

110 00 Praha 1

 

DIČ: CZ28404416

ČBÚ: 43-3406880267/0100

OR: spisová značka C 139092 vedená u MS v Praze

T: (+420) 602 700 327

E:  isoc(at)hpcg.cz

W: www.hpcg.cz

KANCELÁŘ

MIDDLE EAST

 

Stratox Enterprises - Strategic Information Technology LLC

Knowledge Oasis Muscat - Madayn freezone
PO Box 1730, PC 133
Building number 920
Way number 6812
Athiba North
Muscat, Sultanate of Oman


T: (+968) 9077 0990

E: info(at)stratox.me

W: www.stratox.tech

OZVEME SE VÁM

ISO Consulting s.r.o., člen skupiny HPCG  |  Všechna práva vyhrazena, HPCG © 2008 - 2019

  • Black Facebook Icon

Vážíme si důvěry, kterou v nás vkládáte, a proto vaše osobní údaje zpracováváme plně v souladu s GDPR.
Naše přísné zásady ochrany vašeho soukromí naleznete v Prohlášení o ochraně osobních údajů.