Přinášíme vám exkluzivní rozhovor s předním českým vědcem a zakladatelem Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT, profesorem Vladimírem Maříkem.
Jak podle Vás bude svět vypadat v roce 2030 z hlediska automatice a robotizace domácností a firem?
V roce 2030 bude v našich domácnostech pár robotů, jeden vám otevře garáž, jiný robot vám třeba připomene, že jste nezaplatili složenku, ale nečekejte, že doma budete mít pět humanoidních robotů, kteří vám všechno přinesou, udělají za vás, budou si s vámi povídat a tak dále. Evropa a Amerika se soustředí především na roboty pro výrobu.
Jiná situace je v Japonsku, které se soustředí na sociální robotiku. Mají tam velký problém tzv. singles, tzn. lidí, kteří žijí v sociální izolaci, nechodí ven, celý jejich svět je obrazovka monitoru. Proto Japonci investoují velké peníze do sociálních robotů, které budou těmto singles dělat partnery.
Zavedení robotů znamená změnu myšlení.
Co se podnikové sféry týká, průmyslové a servisní roboty využívá jen 6 % tuzemských firem, většinou velké podniky v automobilovém průmyslu. Co brání masovějšímu rozšíření robotů do malých a středních firem?
Brání tomu investiční náklad. Když chcete zavést roboty do výrobní linky, musíte celý projekt dobře připravit, nasimulovat a otestovat, tzn. přerušit výrobu, a koupit ta drahá zařízení. Na to většina SME nemá peníze. Zde by podle nové národní strategie měla pomoci vláda prostřednictvím revolvingových půjček na to, aby české podniky zainvestovaly do robotizace 4.0.
Z průzkumů HPCG mezi českými firmami vyplývá, že v ekonomice 4.0 podnikatelé vidí příležitost. Můžete uvést, na co si dát pozor, aby se z příležitosti nestala hrozba?
Nesmí se to s technologií přehnat. Mám případy několika firem, které zkrachovaly, protože si chtěly zlepšit nějaký informační systém. Ve fázi přechodu na novější systém se jim to na 4-6 týdnů zhroutilo, a to položilo celou firmu.
Co je podle Vašich zkušeností největším úskalím pro úspěšnou transformaci v digitální podnik?
Investice a nepřipravenost lidí jsou hlavní úskalí.
Buďte flexibilní a nebojte se. Protože nakonec se ty stroje přizpůsobí vám.
Stane se podle Vás ČR velmocí v ekonomice 4.0 a tuzemské firmy podniky, které hrdě nabízejí své produkty a služby s vysokou přidanou hodnotou, jak plánuje vláda ve své Inovační strategii ČR 2019-2030?
My chceme být součástí toho nejvyspělejšího, chceme být v čele. O to nyní jde, a proto se dělají všechny ty národní plány a strategie. Ale nejdřív se musí změnit některé věci.
Například ve vědě to, že náš výzkum je hodnocený podle toho, kdo napíše nejcitovanější článek ve světě. Co to znamená? Že stát zaplatil výzkum, napsali jsme o něm článek, který si celý svět okopíroval, a výsledek toho našeho výzkumu, který my jsme platili, pak využili ti, kteří mají víc peněz, víc investičních prostředků, takže ho mohli využít jednodušeji než my. To je špatně.
Nebo pozveme zahraniční firmy, ty přeplatí naše mozky – elitu národa, lidi, které si tady pracně vychováváme – využijí jejich mozkovou kapacitu pro sebe a výsledky si odnesou. V jisté fázi to bylo v pořádku, potřebovali jsme sem natáhnout výzkumná centra zahraničních firem. Ale dneska už se tomu musíme bránit a podporovat jenom společná pracoviště těchto firem propojená s našimi školami, abychom se vzájemně obohatili, ne aby si všechno odnesly.
Dále by měla vzniknout podpora malým a středním českým podnikům, které na té univerzitě nasají nějaké znalosti, na jejichž základě vyvinout produkt a ten produkt drží, vlastní jej a uspějí s ním na světovém trhu. To je cesta, protože pak zisky zůstanou u nás, daně jdou z toho, a to, co se tady myšlenkově vytvoří, zůstane prostě doma. Za české peníze české zboží.
Zdroj: Magazín KPCG
Comments